Hodiny tělocviku jen z lavičky. Děti je tam často prosedí zbytečně, vyplynulo z výzkumu zástupce dětského ombudsmana

Do aktovky v září patří ořezané tužky, nový rozvrh – a někdy je nezbytné přibalit i lékařský posudek. Ten se týká dětí, jejichž zdravotní stav vyžaduje uvolnění z hodin tělocviku. Jak to chodí v Česku? Nebývají někteří žáci vyloučeni ze sportovních aktivit zbytečně? Daří se základním školám začlenit děti s postižením? 

Právě na to přináší odpovědi nedávno dokončený výzkum Kanceláře ombudsmana a dětského ombudsmana. Výsledky však nejsou příliš příznivé. Podstatná část žáků, která by se mohla zapojit, bývá z tělocviku úplně uvolněna. A tak obvykle sportujícím spolužákům jen přihlíží. Zástupce dětského ombudsmana Vít Alexander Schorm připravuje návrhy řešení, jak současný stav zlepšit.

Někdo zvládne stojku, jinému zdravotní stav dovolí třeba jen protahovací cviky. V tělesné výchově ale nejde pouze o sport a fyzické zdraví. Podle České školní inspekce pohybové aktivity přispívají i k rozvíjení sociálních a emočních dovedností. Proto je důležité, aby se do něj zapojilo co nejvíce dětí. 

Jaká je ale skutečnost? Do jaké míry se hodin účastní děti se speciálními vzdělávacími potřebami, například s poruchou autistického spektra, pohybující se na vozíku nebo ty s astmatem? Nevyužívá se uvolňování z tělocviku nadbytečně? Tyto a další související oblasti zmapoval výzkum Kanceláře ombudsmana a dětského ombudsmana. Opírá se přitom o data získaná na konci školního roku 2023/24.

Na 349 školách zapojených do výzkumu bylo z tělocviku uvolněno dohromady 861 dětí. Ředitelé přibližně dvě třetiny z nich, zpravidla na základě lékařského posudku, uvolnili úplně, asi jednu třetinu částečně.

 „To není příliš pozitivní zpráva. Pouze u zanedbatelného počtu žáků totiž existují důvody, které zcela vylučují jejich účast v tělocviku,“ domnívá se zástupce dětského ombudsmana Vít Alexander Schorm. 

Právě lékařské posudky vyplynuly jako jedna z problematických oblastí. Žádný předpis totiž nepožaduje, aby lékaři uváděli, jaké aktivity jsou vlastně pro dítě nevhodné či rizikové. Značná část zkoumaných škol (39 %) tak nikdy nedostala jednoznačné vodítko, jak konkrétnímu žákovi přizpůsobit hodinu tělocviku na míru. 

Trhlin v systému je ale více. Děti bývají častěji uvolněny, místo aby dostaly tzv. podpůrné opatření. Ve srovnání s ostatními předměty tato opatření školy využívají výrazně méně. Pokud na ně dojde, nejčastěji se jedná o zapojení asistenta pedagoga.

Zároveň nastínil další plánované kroky: „Naše závěry v první řadě prodiskutujeme s těmi, kterých se dotýkají nejvíc, tedy s lidmi s postižením, včetně samotných žáků. Následně navrhneme konkrétní řešení nedostatků současného systému. Rovněž budeme usilovat o větší osvětu všech zúčastněných o tom, jak přistupovat k uvolňování z tělocviku. Mám na mysli zejména školy, školská poradenská zařízení, lékaře, rodiče i děti. V neposlední řadě také zvážíme možnost navrhnout změnu právní úpravy.“

• Uvolňování žáků z tělesné výchovy (výzkumná zpráva 2025)
• Uvolňování žáků z tělesné výchovy (fact sheet)
• Pojďme více začleňovat a méně uvolňovat děti z hodin tělesné výchovy! (tisková zpráva ze dne 4. 10. 2024)
• Metodický materiál Ministerstva školství k zařazování žáků a studentů s potřebou podpory do tělesné výchovy

Zdroj: Veřejný ochránce práv