Povstání hendikepovaných: když stát nutí lidi bojovat, místo aby žili

V posledních letech vzniká fenomén, který vypovídá nejen o aktivní občanské společnosti, ale hlavně o selhání státu. Lidé s postižením a chronickými nemocemi se stávají nejen klienty sociálních služeb, ale také sebeobhájci a bojovníky. Zakládají iniciativy, sdružují se v organizacích, studují zákony, píšou odvolání, organizují kampaně a vedou nekonečný zápas se státní správou. Problém není v jejich „zranitelnosti“, ale v nedostatečné a nefunkční podpoře státu.

„Skutečná nezávislost nezačíná u diagnózy, ale u toho, zda stát umožní lidem s postižením rozhodovat o sobě. To je základní lidské právo,“ říká Michal Prager, který má spinální svalovou atrofii.

Když stát bojuje proti svým občanům

Jedním ze symbolů této situace je iniciativa Postižení proti ČSSZ, která sdružuje přes 12 000 lidí. V jejich příbězích se opakuje stejný scénář: nekonečné kolotoče posudků, odvolání, zamítnutí, nejasná pravidla, podceňování zdravotního stavu, a nakonec soudní žaloby.

Přibývají ale i další iniciativy – Aliance pro individualizovanou podporu se snaží prolomit rigidní rámce sociálních služeb a připomíná, že žádná tabulka nedokáže postihnout složitost lidského života.

Sdružení Žít po svém spojuje lidi s těžkým postižením, kteří odmítají být vytlačeni do ústavních zařízení. Požadují právo rozhodovat o tom, kde a s kým budou bydlet, jakou podporu potřebují a jak chtějí žít.

A jsou tu i jednotlivci, kteří se stávají tvářemi hnutí. Michal Prager nechce být objektem péče, ale subjektem vlastního života – jenže stejně jako ostatní byl donucen k veřejné aktivitě ne proto, že by po ní toužil, ale proto, že systém mu neposkytuje podporu, která by mu umožnila žít nezávislý život.

Každý den, kdy se protahuje řízení o příspěvku na péči nebo invalidním důchodu, má přímý dopad: méně osobní asistence, horší dostupnost léčby, větší závislost na rodině – která pak péči poskytuje na úkor vlastního zdraví a kariér. Příspěvek na péči určený lidem, kteří pomoc potřebují často 24 hodin denně, zůstává i po valorizaci nízký.

Zároveň je zde dramatický nedostatek sociálních služeb, které by se z tohoto příspěvku vůbec daly hradit. Vzniká tak šedý trh s asistencí – neoficiální síť lidí nabízejících péči mimo systém. Hodina asistence základních úkonů, jako je například vykoupání zcela ochrnutého člověka, tak může vyjít i na tisíc korun. To je pro mnoho rodin zničující.

Původní text vyšel na Alarmu 7. října 2025 a celý příspěvek si můžete dočíst na https://denikalarm.cz/2025/10/povstani-hendikepovanych-kdyz-stat-nuti-li…