Raná péče EDA se zaměřuje především na rozvoj zrakových dovedností dítěte se zrakovým postižením, neopomíjí však při své práci ani zdravé sourozence, vztahy v rodině či podporu běžného fungování rodiny v jejím přirozeném prostředí. Na případech dvou dětí se zrakovým postižením a jejich rodin se můžete seznámit s reálnými výsledky působení poradkyň rané péče EDA.
Podpora Davídka a jeho rodiny
Davídek přišel na svět do rodiny, kde už na něj netrpělivě čekali dva starší bratři. Krátce po narození se ale ukázalo, že Davídek nebude mít jednoduchý start do života. Lékaři u něj zjistili vzácný syndrom spojený s vrozenou mikrocefalií a deformitami nožiček.
První rok vývoj chlapce postupoval velmi pomalu. Po prvních narozeninách byl schopný nejistě sedět a po místnosti se pohyboval plazením. Po návštěvě očního lékaře, kterého rodina vyhledala kvůli přetrvávajícímu šilhání chlapce, získala rodina kontakt na organizaci EDA s tím, že EDA poskytuje sociální službu raná péče. Rodinu tak začala pravidelně navštěvovat poradkyně rané péče.
Rodiče museli skloubit nejen běžnou péči o tři děti, ale také časté návštěvy lékařů a každodenní rehabilitační cvičení. Davídek navíc musel cvičit slabší oko pomocí okluzní terapie.
Poradkyně pomohla rodině sestavit plán, jak rehabilitaci zapojit do denního režimu, tak aby rodiče měli čas věnovat se i starším sourozencům a sobě navzájem. Přinášela také nápady, jak provádět okluzní terapii, podpořit chlapcův rozumový vývoj a rozvíjet komunikaci.
Po nástupu starších sourozenců do školy začaly být tématem konzultací i potíže starších bratrů – bolesti bříška, hlavy a problémy s prospěchem. Rodina na popud poradkyně oslovila školní psycholožku a speciální pedagožku a našla v místě bydliště pro kluky „parťáka“ na pravidelné doučování – studenta pedagogické fakulty, který k chlapcům začal docházet.
Pravidelná odborná fyzioterapie, zapůjčené pomůcky z rané péče a hlavně obrovská vytrvalost celé rodiny přinesly ovoce. Přestože prognóza nebyla příznivá, vloni se Davídek poprvé samostatně postavil do prostoru a udělal své první krůčky.
Letos dokonce nastoupí do běžné mateřské školy ve svém bydlišti. Poradkyně rodinu propojila se speciálně pedagogickým centrem, které bude spolupracovat s mateřskou školou a pomůže jí i rodině v průběhu celé docházky.
Cesta Barunky k soběstačnosti
Rodina Barunky začala spolupracovat s ranou péčí EDA v době, kdy byly holčičce 3 měsíce. Podle zprávy od lékaře Barunka neviděla na jedno oko, to druhé mělo být v pořádku. Posouzení zraku v EDOVI ale ukázalo, že situace je komplikovanější a Barunka je schopná vnímat jen silný světelný zdroj, nic jiného nevidí. Řada pozdějších vyšetření prokázala, že holčička má vzácné genetické onemocnění.
Rodičům Barunky šlo především o to, aby holčička byla v co největší míře soběstačná. S pomocí poradkyně rané péče pracovali nejen na rozvíjení Barunčiných dovedností, ale i na tom, aby se jak rodiče, tak starší bratr naučili dobře komunikovat s dítětem s těžkým postižením zraku. Formou hry nejprve rozvíjeli Barunčin sluch a hmat, po roce a půl začali pracovat na sebeobsluze a prostorové orientaci.
Barunka s drobnou pomocí zvládá spoustu aktivit: samostatně dojde za zvukovým podnětem, orientuje se nejen ve svém pokojíčku, ale v celém bytě, sama si umí pustit pohádku na CD přehrávači, ráda chodí s rodiči plavat, jezdí na kole, učí se bruslit. Navštěvuje ZUŠ, kde se učí hrát na flétnu a zpívá. Úspěšně zvládla integraci do běžné školky a aktuálně nastoupila do 1. třídy v běžné základní škole v místě bydliště. Díky úsilí rodičů a podpoře rané péče EDA je Barunka na nejlepší cestě k samostatnosti.
Význam rané péče EDA
Příběhy Davídka a Barunky ukazují, že raná péče není jen o cvičení a pomůckách. Je především o podpoře celé rodiny – pomáhá rodičům zvládat každodenní náročné situace, udržuje vztahy mezi dětmi se zrakovým postižením a jejich sourozenci, které také podporuje, poskytuje kontakty na další odborníky a odborná pracoviště a pomáhá nacházet řešení.
Díky odborné a lidské podpoře mohli rodiče obou dětí najít rovnováhu mezi péčí o dítě se speciálními potřebami a životem celé rodiny. Vývoj Davídka i Barunky byl podpořen natolik, že oba se integrovali do běžné mateřské školy mezi zdravé spolužáky a Barunka dokonce začala navštěvovat běžnou základní školu. Do budoucna tak mají dobrý základ pro další rozvoj a jsou na nejlepší cestě k samostatnému životu, což značně uleví i celé rodině, pro kterou nebude péče o Davídka a Barunku takovou zátěží.
Mohlo by se Vám líbit:
